Živý region STRAKONICKO

Ráda bych se s vámi podělila o zkušenost se zásobníkem dešťové vody a poskytla tak těm, kteří se chystají k rekonstrukci střechy či stavbě nového domu, námět ke zvážení, jak s dešťovou vodou naložit.
Když jsem před časem nechala rekonstruovat střechu našeho malého domku, poslechla jsem naštěstí rady zkušenějších a nechala jsem si při té příležitosti vybudovat na pozemku objemnou podzemní nádrž na dešťovou vodu.

Okapy jsou chráněny sítem proti větším nečistotám a pod zemí jsou svedeny do zásobníku. Patrně se ale jednalo o příliš „avantgardní" řešení. Již při vykopání jámy na pozemku mne sousedka (poté, co zjistila, že to nebude bazén, ale „jen" zásobník na dešťovou vodu) rozhořčeně školila, že voda ze střechy musí prý vždy být svedena do kanálu - to že prý v naší ulici dělají všichni a že to musím udělat i já. Dokonce tvrdila, že je to moje povinnost.

Zkusila jsem jí sice vysvětlit, že ve Strakonicích, alespoň podle toho, co se mi podařilo zjistit, neexistuje dešťová kanalizace, takže odpadní voda, včetně té dešťové, musí tedy být svedena společně do splaškové kanalizace. I laika, jako jsem já, napadne, že to zdejší čistírna, byť zrekonstruovaná a opravená, za deště nemůže všechno stíhat čistit. To ale zjevně nezabralo, nezvyklá podzemní nádrž prostě budila emoce. Ani si raději nechci představovat, kolik dešťové vody ve Strakonicích zbytečně bez užitku odchází přes čističku odpadních vod do řeky a nezůstává tak v půdě.

Zatím kupodivu nepřevažuje logický zájem majitelů pozemků a zahrádkářů na tom, aby dešťovou vodu nepouštěli bez užitku pryč. Sama jsem se přesvědčila, že to je často možná jen z neznalosti a nedostatku informací. O možnosti výroby velké podzemní nádrže na vodu se často ani neví, i když například ta moje byla vyhotovena jen kousek od Strakonic. Perfektně slouží, a tak ani v suchém létě mi nikdy nedojde voda k zalévání zahrady. Poté, co jsem o problematice četla ještě další informace, už bych si dnes asi nechala vybudovat i zvláštní rozvod dešťové vody jako užitkové do domu, přičemž podzemní nádrž bych asi nechala udělat ještě větší.

Jistě by se tak daly v budoucnu ušetřit velké částky za spotřebovanou pitnou vodu, která by mohla být pro praní a splachování WC snadno nahrazena tou užitkovou. Na tu myšlenku mne přivedli v létě moji italští přátelé, kteří se pozastavovali nad tím, že vodu mám jen k zalévání zahrady. Divili se, že nemám i rozvod užitkové vody do domu tak, jak se to s dešťovou vodou už celkem běžně dělá u nich.

Z jejich pohledu je tedy moje shora popsané řešení ještě stále plýtváním dešťovou vodou, kterou nevyužívám tak, jak bych mohla. Útěchou mi ale je to, že ji takto postupně vracím beze zbytku zpět do půdy, kam patří a kam měla také spadnout, kdyby jí v cestě nestál dům.

Rozvod dešťové užitkové vody v domácnosti je dobře popsán v článku Ivety Holubové na stránce 4 a 5 v Kompostu z května 2014, kde je i nákres možného domácího rozvodu této užitkové vody. Zaujala mne tam především zmínka o tom, že v případě použití dešťové vody k praní nehrozí pračce zavápnění. Voda je měkká a už naše babičky a prababičky věděly, že v takové vodě se dobře pere a bílí prádlo. Pravděpodobně by tedy při použití dešťové vody k praní bylo možné i omezit množství používaných pracích prostředků. 

.......a indiánský vzkaz na konec: Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst.

Článek vyšel v červencovém čísle časopisu Kompost. Celé číslo najdete zde.