Živý region STRAKONICKO

Vernisáž výstavy u příležitosti 100. výročí narození strakonického rodáka, akademického malíře Jiřího Rejžka. Obrazy, kresby, grafika.

Úvodní slovo přednese PhDr. Ivana Říhová, o autorovi a výstavě promluví PhDr. Jaromír Procházka, hudebně doprovodí Alena Kozáková (kytara) a Petr Žižka (flétna). Záštitu nad výstavou převzal starosta města Strakonice Ing. Pavel Vondrys.

Jiří Rejžek se narodil 16. 2. 1914, zemřel 28. 9. 1986

Otec i děd byli kaligrafové. Zájem o kreslení v něm probudil ředitel Hadraba. Často vzpomínal i na řídícího učitele, strýce Marka z Jinína. V letech 1925 - 1933 studoval osmileté strakonické gymnázium. Jeho výtvarný vkus tehdy hodně ovlivňoval malíř-dekoratér vinohradského divadla Jarko Dvořák Šumavský.

Zásadní role při rozvoji Rejžkova talentu však připadla ak. mal. Václavu Polívkovi, který na zdejším gymnáziu působil v období 1922 - 1945. Byl to také Polívka, kdo Jiřího Rejžka v roce 1933 doporučil ke studiu na soukromé malířské škole Bratří Boháčů, kteří měli svůj ateliér na Malostranském náměstí. Zde se zdokonalil zejména v kresbě hlavy a figury. Hlavním přínosem jejich školení však bylo dokonale zvládnuté řemeslo. Tato škola se stala dobrou malířovou průpravou k dalšímu studiu na vysoké škole architektury a pozemního stavitelství 1933 - 1939, kde se stává jeho učitelem O. Blažíček spolu s Cyrilem Boudou a J. Sejpkou.

Členství ve S. V. U. Mánes znamenalo pro mladého výtvarníka osobní seznámení s velikány malířské tvorby: Václavem Špálou a Emilem Fillou, ale také Vincencem Benešem. Vstup do pomyslné arény malířského dění před vznikem protektorátních Čech byl obrazem s názvem „Na cestu" z roku 1937.

Tato časové období nazývají někteří výtvarní kritici obdobím Rejžkovy krajinářské cesty, která mimo jiné vedla k účasti na soutěži obrazů s námětem historicky symbolických krajin uvažovaných jako výzdoba foyeru Národního divadla. Vznikla tak monumentalizující plátna „Prácheň", „Blaník". Tato plátna byla pak součástí kolektivní expozice vystavené v roce 1952 v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu. Práce na obrazech přinesla i seznámení s národním umělcem Vlastimilem Radou. Další osudové setkání bylo s Vincencem Benešem.

Rok 1948 znamenal pro Rejžka nástup jeho dlouholeté pedagogické činnosti. Do roku 1965 působil na svém bývalém „mateřském" gymnáziu ve Strakonicích a v 70-tých letech na pedagogické škole v Prachaticích. Léta 70. přinášejí pro Rejžka intezivnější zájem o Šumavu, vzniká cyklus obrazů přírody. Jiří Rejžek výrazně obohatil výtvarné dění regionu. Bydlel v ulici Zvolenská a tvořil v ateliéru Na Stráži (dnes galerie pana Martana). V mnoha domácnostech, organizacích i podnicích visí jeho obrazy. V muzeu ve Strakonicích je celý fond.