Živý region STRAKONICKO

Příběh romského aktivisty Karla Holomka.

Za nacistické okupace se malý Karel Holomek čas od času ocital na útěku. Podle tehdejších předpisů a terminologie byl „cikánský míšenec", měl tudíž skončit v lágru.

Jeho otec se skrýval na Slovensku - a maminku, která pocházela z moravského selského rodu, prý vždycky včas varoval spřátelený četník, že se blíží nebezpečí. Sebrala děti, a než se přehnal zátah, schovávala se u příbuzných.

Karlu Holomkovi jsou věnovány další Příběhy 20. století.

Pozdější známý romský aktivista se narodil v březnu roku 1937 v Brně.

Jeho otec Tomáš Holomek pocházel z osady ve Svatobořicích a stal se vůbec prvním vysokoškolsky vzdělaným Romem v předválečném Československu, přesvědčeným komunistou, který ovládal několik jazyků.

Když začala válka, byly Karlovi dva roky:

„Nejožehavější období, kdy hrozil odsun do koncentráku, bylo v letech 1942 až 1943. V té době také vznikly koncentrační tábory v Hodoníně u Kunštátu a v Letech u Písku pro moravské a české Romy. Můj tata zdrhl na Slovensko a nechal nás tady se sestrou a mámou.

Na zlínském gestapu byl seznam Cikánů a míšenců, kteří mají skončit v koncentráku, vypátrala jej dcera, historička, a na prvním místě tam byl otec a pak Karel a Marcela Holomkovi, já a sestra.

Máti nás ale zachránila. Když hrozil zátah, přišel četník a povídá: ,Paní Holomková, zmizte - zítra tu budou esesáci dělat šťáru.‘ A my jsme vždy někam vycestovali, v zimě, v létě, v dešti, na kole, na saních, vlakem.

To mně bylo šest a sestra byla ještě mladší, a pořád jsme pendlovali, k různým známým a příbuzným. Pak už jsem nechodil ani do školy."

Většina Karlových příbuzných z otcovy strany nacismus nepřežila, zahynuli v Osvětimi-Birkenau a snad i na dalších místech.

Po osvobození a především po Únoru 1948 udělal otec Karla Holomka kariéru, stal se prokurátorem. Víra ve stranu mu vydržela až do konce života: „Byl to nomenklaturní komunista se vším všudy, on tomu věřil do písmene."

Karel vyrůstal ve Zlíně, vystudoval strojní inženýrství na brněnské Vojenské akademii, kde později působil i jako odborný asistent, stal se důstojníkem Čs. lidové armády, i on vstoupil do KSČ.

Zajímal ho prý tehdy hlavně sport: „Už jako mladý inženýr jsem dělal zástupce velitele praporu, to bylo v roce 1960, byl jsem funkcionář jako sviňa, šéf pro technické věci u pohraničního útvaru, kde jsme pořád jezdili na čáru, s tanky. Tehdy jsem samozřejmě nic netušil, protože jsem byl mladý blbec, ambiciózní..."

Život se mu změnil až po srpnu 1968: Odmítl prohlásit, že souhlasí se vstupem sovětských vojsk do Československa, neboť jej považoval za okupaci. Z armády ho záhy vyhodili a živil se převážně jako dělník a řidič náklaďáku.

V 70. letech se Karel Holomek seznámil s českými a moravskými disidenty, začal se podílet na samizdatové produkci a v roce 1981 byl zatčen v souvislosti s distribucí exilové literatury.

V roce 2014 vylíčil „návštěvu StB" v rozhovoru pro časopis Babylon: 

„Šel jsem ráno k zubaři, nejel jsem tehdy do práce, a když jsem se vracel, tak u vchodu stáli nějací chlapi v civilu a dvě baby. Já jako starej blbec pozdravím a ještě je zvu dál. Cha, cha, cha. A oni, místo pozdravu, vy jste inženýr Holomek! Já řekl, ano, a oni, že od té chvíle, cokoli řeknu, může být použito proti mně. (...)

Průšvih byl, že když jsem ráno odcházel, dcera, které bylo 15, byla nemocná, ležela v posteli a četla Orwella, román 1984, což Eva Šimečková zrovna přeložila a dala to k nám, že je to v jediném exempláři a u nás to bude v bezpečí - u nich hrozí prohlídky, tak aby to nesebrali.

Teď jsem si říkal, jak to udělat, aby to ti policajti nezhaftli. Tak jim povídám, ať se přezují, vlítl jsem mezitím do pokoje a říkám, Zuzano, máme návštěvu, StB. Ona na to, tati, nedělej si srandu.

Já začal zuřivě gestikulovat, tak viděla, že je zle, strčila Orwella pod prostěradlo a celých deset hodin na něm ležela. Oni prohlíželi knihovnu, všechno, ale vyhnat nemocnou holku z postele si přece jen netroufli. Takže jsme ten překlad 1984 zachránili a dcera byla hrdinkou."

Po roce 1989 byl Karel Holomek dva roky poslancem České národní rady za Občanské hnutí. Poté podnikal do roku 1996 ve stavebnictví a zaměstnával Romy marně hledající práci...

Jeho vyprávění uslyšíte v Příbězích 20. století - pořad tentokrát připravil Adam Drda a vysílá jej Plus v pravidelném čase, tedy v neděli krátce po 20. hodině.

________________________________________________________________________

Autor: Adam Drda (adr)

Foto: Post Bellum

Pořad: Příběhy 20. století

Stanice: ČRo Plus

Čas vysílání: neděle 20:10; repríza na Radiožurnálu sobota 21:05

Délka pořadu: 50 minut