Živý region STRAKONICKO

Strakonické Podskalí asi každý vidí jinak.

Původně jsem chtěl ve svém popisném obcházení Otavy pokračovat úplně někde jinde. Ale 13. 9. 2013, a ještě k tomu v pátek, se mé plány trochu pozměnily. Když jsme se vraceli s manželkou z vyvěšování ptačích budek ve hradním safari, povšimli jsme si nevídaného snížení hladiny vody nad jezem u lávky. Nedalo nám to, a po krátkém ohledávání břehu se nám podařilo najít na kdysi zaplaveném břehu drobný potěr složený z hrouzků obecných, slunek obecných a nečekaných mřenek mramorovaných.

Od snížení stavu vody asi neuběhlo mnoho času, a tak zpět vrácené rybky ve většině případů rády zmizely ve vodě. Pro jistotu jsme pokračovali podél břehů řeky až k ostrovu a do vody se tak dostaly čtyři škeble říční (Anodonta anatina). Tím by mohlo naše putování skončit. Ale snižování hladiny pokračovalo i v sobotu. Obnažené břehy se začernaly naneseným bahnem. Naproti Zavadilce se objevila mělčina s jednotlivými vyčuhujícími kameny. U „Vodníka“ vyvstal ze dna štěrkový ostrov, stejně jako pod jezem u Velké skály. Tentokrát jsem se bohužel do řeky vydal sám, protože manželka ten den doprovázela MOPíky na akci „Dny vědy a techniky“. Již několikrát jsme se v rámci spolupráce mezi ZO ČSOP účastnili přenosu měkkýšů v okolí Prahy, a u nás to jinak nevypadalo.

První co jsem pozoroval hned pod pivovarem kromě „zapomenutých“ lahví, hrábí, bot a skruží, byli pobíhající ptáci. Jedním ze zajímavých druhů byl pisík obecný. Potkával jsem jej to dopoledne při bahnitém břehu Otavy až na úroveň dětského hřiště uprostřed Podskalí. Doprovázel jej výskyt několika jedinců konipasů horských. Jak jsem již psal, naproti Zavadilce se objevila mělčina a tu využily k zastavení kachny divoké. Štěrková lavice u skalky naproti kempu v zadní části Podskalí byla měkkýšů prostá. Jiná situace byla na cípu soutoku řeky a ramene u „Vodníka“. Zde již škeble říční byly. Jejich počet se zvýšil, když jsem se dostal pod jez u Velké skály. V těchto místech se objevily i drobné okružanky rohovité (Sphaerium corneum) a hrachovky (Pisidium spp.) Tady jsem také narazil poprvé na kapsy, které vznikly rychlým odpouštěním vody a obnažením prohlubní ve štěrkových lavicích. V nenadále vzniklých pastech bylo na stovky drobného rybího potěru. Povětšinou hrouzků obecných, slunek obecných a mřenek mramorovaných. Výskyt posledně jmenovaných rybek se zvýšil.

Kdo chce vidět mřenky, ať se vydá do těchto míst. Rybí potěr jsem se pokusil přenést do volné vody. Něco přežilo, ale den už pokročil a sluníčko si začalo vybírat svou daň. Říční rameno je zde místy se štěrkovým dnem, občas jsou zde bahnito-písčité lavice. Pokračoval jsem podél břehu Otavy na Ostrově okolo vodácké chaty. Sem naštěstí úbytek vody tak nedosáhl. Překvapení mě čekalo na březích při kempu. Jednak v podobě již několikrát jmenovaných škeblí říčních, ale hlavně dvou dospělců mihulí potočních (Lampetra planeri). Vrátil jsem je do vody. Bohužel jedna z nich již vlivem sucha nejevila známky života. Kousek po proudu řeky, na cípu kempu, kde řeka vytváří zátoku, se obnažilo bahnité dno a tam jsem našel mihulí larvu – minohu. Ta sucho díky stínu přežila. V bahně však uvázl takřka 40 cm velký jelec tloušť a kus dál cejn velký. Nepřežili.

V bahně jsem objevil také stopy prvních větších hodovníků. Volavky, vydry říční a kuny skalní. Málem bych zapomněl na proletujícího ledňáčka říčního. Toho jsem viděl několikrát. Jak u kempu, tak u říčního ramene při „Vodníkovi“. Břeh pod vyhlídkou s bustou F. L. Čelakovského je bahnitý a strmý. Většinou končící v hloubce. Kruh na uvazování vorů byl více než jeden metr nad vodní hladinou. Zde jsem raději nesbíral, abych se sám nestal předmětem záchranné akce a laciné tiskové senzace. Ono ani nejde se dát v chod, bahnu vstříc - bahno bývá občas plné podivných předmětů, může skrývat jámy a samotnému člověku tak připravit nenadálou past. Řeka za jmenovaným památníkem je už mělčí, ale při krajích je slušný bahnitý nános. V něm jsem nalezl dva poslední dospělce mihule říční. Jedna sucho nepřežila. Tady také byly škeble říční. Od vily k lávce jsem již při břehu nešel.

Jaký je tedy výsledek mého putování? Prošel jsem si větší část dna a břehů strakonického Podskalí. Podařilo se do vody dostat 5 kusů mihulí potočních, 49 ks škeblí říčních, několik okružanek rohovitých a hrachovek. Pisík obecný je hlášen na Birdlife. Mihule potoční na Biolibu. Očekával jsem zástupce velevrubů, ale u nás v řece jsem je nenašel. Škoda, v nedalekém Písku jsou. Drobného rybího potěru vráceného do vody bylo na stovky. Možná upouštění mohlo proběhnout pomaleji a v rámci nějaké spolupráce s ochranáři. Na větších říčních tocích a nádržích se to dělá. Snažil jsem se všímat si reakcí lidí, zda se třeba někdo zeptá, co tam dělám. Ale kromě dvou náhodných kontaktů s rybáři nic. Ono se vlastně jakoby nic nedělo. Možná bahno trochu páchlo. Řeku ale máme u nás pěknou...    

Aktuální číslo:

http://www.knih-st.cz/sites/default/files/Kompost-10-13_0.pdf

Archiv čísel:

http://www.knih-st.cz/oddeleni-knihovny/ekoporadna/mesicnik-kompost

..................................................................................................................

Kompost je elektronický měsíčník o ochraně přírody. Vznikl na počátku roku 2012 souběžně s činností Ekoporadny při Šmidingerově knihovně, pobočky Šmidingerovy knihovny Za Parkem, CEGV Cassiopeia Strakonice - tedy institucí, sídlících v budově bývalého sirotčince v Husově ul. 380. K tvorbě měsíčníku se hned v počátku přidala i Základní organizace ČSOP Strakonice a doplnila tak hlavní skupinu přispívajících organizací.

Kromě mailové rozesílky, která je hlavním informačním kanálem pro jeho šíření, můžete Kompost pročíst nebo zapůjčit v papírové podobě domů ve všech odděleních Šmidingerovy knihovny. Starší čísla jsou dostupná v internetovém archivu. Kromě článků o ochraně přírody naleznete v časopise tematiku regionální, literární, tipy na zdravý životní styl, tvořivost, recepty, pozvánky na akce a mnoho dalšího.

Bezplatné zasílání měsíčníku v elektronické podobě je možno objednat na mailu: jan.juras@knih-st.cz.