Živý region STRAKONICKO

Během workshopu Dušana Řezáče tři skupiny mladých architektů a studentů architektury vytvořilo své ideové návrhy přádelny Na Dubovci. Ta je delší dobu bez provozu a její současní majitelé hledají nový účel, spoluinvestora či kupce. Na druhém díle worshopu mladí architekti prezentovali své návrhy kolegům a příchozím a společně se spolumajitelem objektu panem Michálkem jsme hledali jejich klady i slabiny. Výsledné ideové studie budou veřejnosti prezentovány. Ukáže se, do jaké míry jsou jejich myšlenky utopické nebo reálné a možná se najde spoluinvestor. Každopádně rozproudí debatu o architektuře. 

Autoři: Ing. arch. Iva Jirsová, Bc. Jiří Bartoň

Březen 2013, lektor Ing. arch. Dušan Řezáč

Nad soutokem Otavy a Volyňky, na symbolické i skutečné křižovatce událostí, lidí a vody, stojí strakonický hrad... a srostlice objektů bývalého Fezka.
Tato výjimečná poloha v rámci místa dávala textilce v historii záruku dobré dostupnosti i přístupu k vodě, kterou nezbytně potřebovala. Ještě v sedmdesátých letech byl tento objekt významně zapojen do struktury místa. Břehy spojovala dvojice mostů a předprostor textilky byly jejich nedílnou součástí. Nový most zkrátil cestu, předprostor odřízl a upozadil význam samotného objektu.

Dnes jsou prostory textilky z většiny nevyužívané. Průmysl tvoří velké monofunkční plochy a tím pádem i „díry“ ve struktuře místa. V centru místa to má žít...co myslíte? Návrh se tudíž odráží od čistě městských funkcí. Upřednostňuje chodce, návštěvníka a obyvatele před automobilem. Snaží se vyhledat a zapojit chybějící vybavenost a vytvořit to, co městu chybí v rámci stávající struktury. Předprostor mezi textilkou a zámkem tvoří nové náměstíčko. To je zpřístupněno novou lávkou pro pěší, která kopíruje trasu bývalého přemostění od textilky před hotel Bílý Vlk.

V parteru k náměstíčku jsou umístěny výhradně veřejné funkce - infocentrum s centrem textilního průmyslu a mediatéka. Směrem dál od náměstíčka do soukromí „dvora“ jsou umístěny funkce sloužící menší skupině lidí - komunitní centrum s víceúčelovým sálem, kam mohou místní zajít na boulder, pivo, přednášku, jen tak popovídat s nejlepší kamarádkou nebo na komornější koncert. Ze dvora je pak přístupné sociální bydlení - jediná nově navržená hmota v areálu, která uzavírá dvůr. Využití ostatních objektů respektuje jejich hmoty a výraz. Dispoziční a esteticky jsou objekty očištěny tak, aby neskrývaly svou průmyslovou identitu, a zároveň kvalitní sloužily novým požadavkům.

Parter přádelny slouží hlavní komunitnímu centru, které je venkovními schody v přímém kontaktu s Volyňkou. Ve vyšších patrech přádelny vzniká základní komunikační kostra - vnitřní atrium, kolem kterého může dle daných pravidel vznikat přirozené osídlení - bloku „naruby“. 

Budova přádelny Na Dubovci je krásná, proporčně čistá funkcionalistická pětipodlažní budova, která vyrostla z postupně se rozvíjejícího komplexu textilní továrny malého měřítka. Budova je výjimečná nejen svou polohou v samém centru města, ale také prostorovou svobodou, kterou díky skeletovému nosnému systému v kombinaci s pásovými okny nabízí. Každé podlaží má plochu více než 1000 m2, což nás během workshopu přivedlo k myšlence, zdali se dá takový objekt v jeden okamžik v kontextu menšího města oživit? Čím naplnit 5000 m2 v dnešní době? Bude tu chtít někdo bydlet? Pracovat?Trávit volný čas? Nakupovat? Scházet se?

Rozhodli jsme se pro koncept, který počítá se zapojením obyvatel jako spolutvůrců, aktivistů. Objekt jsme zpřístupnili vnitřním atriem ve středním traktu - můžeme si ho představit jako vnitřní „ulici“. Kolem této ulice jsme rozdělili „pozemky“ po jednotlivých modulech sloupů a k nim připravili „přípojky“. Zároveň určíme distanci od vnější fasády, kde vzniknou kryté lodžie.

Domníváme se, že tento princip „svobody“ v sobě nese zemitou příchuť reality. Prázdné moduly nebudou opuštěné, ale čekající... Je libo bydlení? Malé nebo velké...? S kanceláří....? Ateliér pro sochaře? Garsonku pro IT vývojáře? Luxusní bydlení v centru.... může být :)

Proč jsme dělali workshop s Dušanem Řezáčem? Luxusní panelák místo textilky?

Jan Freiberg (Oživme si Strakonice):

Pro workshop přímo v prostorách textilky jsme se rozhodli z následujících důvodů: Domníváme se, že se ve Strakonicích zanedbává využívání starých a prázdných domů, které by se při troše fantazie a odvahy mohly stát znovu živou součástí města. Textilky jsou symbolem naší historie. Tisíce obyvatel Strakonic a širšího okolí v nich strávili větší část svého života a textilky vytvářely po celé generace ekonomickou páteř regionu. Město by mělo tak významnou část své paměti hýčkat a hledat pro ně smysluplné využití. Nezbytná by byla rovněž spolupráce mezi majiteli objektů a města, která je v zahraničí i v mnoha českých regionech běžná. V širších souvislostech je rovněž efektivnější zaplňovat prázdné domy ve stávající zástavbě než zastavovat další plochy a nechat rozrůstat město.

Workshop měl rovněž ukázat, jak efektivní může být forma ideové architektonické soutěže. Obvykle se používá tehdy, když zadavatel přiznává, že si s určitou architektonickou situací neví rady, nedává konkrétní zadání a žádá o pomoc architekty, která spočívá v nacházení nových myšlenek. Zadavatelé přiznávají svá omezení a dávají větší prostor spolupráci a kreativitě architektů. Ti vytvoří své ideové návrhy, která společně s investorem (zadavatelem) rozvíjejí. Může z nich vyjít řešení, ale také nemusí. Proces je pracnější, mívá ale lepší výsledky a svědčí o schopnosti zadavatelů (politiků) se dohodnout a spolupracovat. Město Strakonice obvykle takovým způsobem nepostupuje a o soutěže neusiluje.