Živý region STRAKONICKO

Ne tomu, co se nosí

Pro kabelky a boty mají slabost téměř všechny ženy. Schválně, kolik jich máte ve skříni a v botníku vy sama anebo vaše žena, holka, partnerka, ségra, máma, kámoška? Jak moc podléhají kabelky módním trendům a mainstreamu? A jak hodně tomu podléháme my? Vypovídá to o naší osobnosti a o stavu společnosti? Je tady někdo, kdo se tím nenechává zmasírovat? Napadlo vás někdy recyklovat něco jiného než odpadky? Třeba... módu, trendy, příběh, duši?

Začalo to sbíráním starých věcí. Veronika hrabala v sekáčích a přebírala staré látky, pásky, kabelky atd. Až jich měla plný kumbál. Věděla, že s nimi chce něco udělat, ale ještě nevěděla co. To zjistila až v Londýně, kam začala velmi často jezdit v roce 2000. Pendlovala mezi Prahou a Londýnem až do roku 2005 a kromě toho, že se tam naučila skládat elektronickou hudbu, tak objevila kouzlo a poznala komunitu kolem módních alternativních značek a akcí, které se začaly objevovat před pár lety i u nás. 

Aniž by se kdy nějak extrémně zajímala o módu, tak jí konečně došlo, co s těmi všemi věcmi z kumbálu udělá. Nikdy neulítávala na nákupech, ale pro kabelky a boty, pro ty měla vždy jednoduše slabost. I zrodila se idea. A tak trochu plán. Navrhnout si a nechat si ušít svou vysněnou kabelku, která bude jenom její, a tak trochu rozvířit stojaté vody nabídky módního průmyslu v Čechách. Proč by se alternativní značky nemohly líbit i tady, když v Anglii to funguje, originální věci jsou tam oblíbené a prodávají se? 

Nika 77 tedy roku 2006 otevřela dveře kumbálu a od té doby navrhuje střihy a designy svých kabelek. Inspirací jsou jí 60. a 70. léta minulého století, psychedelické vzory, kousky utěrek, záclon, spony z pásků, folklorní motivy apod. Tyto dá se říci historické části, které mají viditelnou patinu (závěs z chaty, který vyšisovalo slunce), pak recykluje tak, že je kombinuje např. s téměř hi-tech materiály, což vytvoří velmi výrazný kontrast. Podstatné je, že její kabelky jsou na rozdíl od těch konfekčních jedinečné, vždy jenom jeden kus, jsou vyrobené s láskou a pečlivostí v Čechách, a jak říká Nika 77: „Jsou z oduševnělých matrošů."

Recyklace duše 

Většině žen stačí, když má jejich kabelka notoricky známý potisk, který značí, že nebyla úplně levná. Pokud ji nemám, tak nejsem ta správná, vystylovaná dámička. Kdybych ji neměla, nejsem na dostatečné sociální úrovni, která ke mně přísluší. Vždyť tenhle brand nosí i pseudocelebrita XY nebo tuhle Míla, a dokonce už i Radka ji má. Tak to ji musím mít taky. Nika 77 nemusí.

Samozřejmě ne každá žena má potřebu či chuť utrácet za drahé kabelky. A tak pak sáhnou po jakékoli konfekční tašce, která je v jejich ekonomických možnostech, splní svou praktickou funkci a alespoň trošičku se jim líbí. Velkým zklamáním pro některou z žen pak může být, když si nějakou konfekční kabelku oblíbí a žije v domnění, že tohle je ta její, jenom její kabelka. Patří k ní. Pak jede tramvají do práce, na klíně ta její, jenom její kabelka, a naproti si sedne jiná žena se stejnou kabelkou, jako má ona sama. No a ta kabelka odteď už není úplně a jenom její. Dvě naprosto odlišné ženy a dvě naprosto totožné kabelky z levné či luxusní konfekce. Za tašku či kabelku není však potřeba utrácet majlant, aby byla pěkná a jedinečná. 

Veronice byly kabelky, které většinou viděla prodávat, vždy vzdálené. Chybělo jí něco, s čím by se mohla ztotožnit. Něco, co by k ní promlouvalo. A to nesplňuje drahá konfekce či vyražený brand na plíšku. A to byl také jeden z důvodů, proč se rozhodla kabelky dělat jinak. „Tyhle kabelky se liší primárně v tom, že je dělal někdo, koho to baví, a pro radost. Věci, který člověk dělá s láskou a radostí, tak je to na nich znát. Nedávám svý kabelky šít komukoli. Preferuju spolupráci s českýma švadlenama, který za svou práci dostanou zaplaceno opravdu tolik, kolik si zaslouží, protože svou práci odvedou výborně. A i tohle s tím souvisí. Je to česká věc. Duši maj podle mě materiály, který už něco zažily, který maj nějakej příběh. Nesou s sebou nějakou historii. A lidi to cejtěj. Je to v těch kabelkách otisklý. Samozřejmě ne všem se to líbí. Některý se na to podívaj a absolutně jim to nic neříká, jdou pryč. A některý jsou z toho nadšený, něco jim to evokuje, sami od sebe mi začnou vyprávět svoje příběhy. A to jsou ty do toho vložený přesahy," popisuje Veronika.

Přidaná hodnota těchto recyklovaných kabelek je určitě také v tom, že jejich výroba podporuje českou ekonomiku a živnostníky. „V dnešní době konzumu a nadprodukce je těch novejch věcí strašně moc, možná zbytečně moc, a já si myslím, že někde leží hromady věcí, který si ještě zaslouží naši pozornost, protože mají potenciál dát vzniknout něčemu novýmu a pěknýmu."

A stejně jako má Veronika ekologický pohled na dnešní nadprodukci všeho, tak šetrně přistupuje i ke své propagaci. Zásadně nepoužívá agresivní způsoby reklamy, jako je např. call to action, nikoho k ničemu a nic nikomu nenutí. Chce lidem nechat prostor, aby si v tom našli své, a když je to neoslovuje, tak si toho ani nemají možnost všimnout. „Já sama v reklamě nesnáším znásilňování, co mám a co nemám... To by byl diktát. Tohle se teď nosí, to ti bude slušet nebo tohle potřebuješ, nedej bože."

Duše versus trendy

Tomu, co se nosí, Nika 77 nijak zvlášť nepodléhá. A nejde jí ani o to, vymyslet něco, co tady ještě nebylo. „Ono v módě se to jakoby stejně furt točí a odněkud občas čerpat musím. Pokud si nemám vymyslet materiál, který ještě nikdy neexistoval. Když se podíváme do historie, tak je to furt dokola, jenom se to někde v něčem upgraduje. Jsem pochopitelně ovlivněná, nespadla jsem z jiný planety a ani se nesnažím objevit něco novýho."

Mnohem podstatnější je, aby kabelka korespondovala s osobností, a přesto, že je to pouze materiální věc, je to také něco, čeho se ženy každý den dotýkají, do které každý den sahají, takže s ní jsou dennodenně v kontaktu, a proto je to taková věc, ke které některé z žen vyžadují mít nějaký vztah. Nika 77 se kabelkám onoho ducha snaží vdechnout navíc tím, že nejenže ty materiály nesou s sebou historii, ale každá taška je originál, každá taška jí projde rukama. Od toho, kdy ji stříhá a navrhuje, až po finální závěr, kdy ke každému kusu napíše příběh a navěsí cedulku. „A potom jako odměna pro mě je, že mi ženy a holky posílají fotky s kabelkou a sdílejí, co s ní zažily, a já vidím, že ten příběh pokračuje."

Nika 77 se stále věnuje dýdžejingu, skládá hudbu a působí jako hudební redaktorka, ale kabelky jí zabírají čím dál více času. Během let navrhla designy pro stovky tašek. „Pro mě osobně je kabelka nepostradatelná, něco, co nosím furt a co musí být samozřejmě taky praktický, ale stejně jako boty, musím se s ní ztotožnit bez ohledu na to, jestli to je nějaká značka, nebo ne. Žádná velká filozofie za tím není, furt je to jenom kabelka. Ale je to důležitá věc." Většina žen ale stále preferuje anonymní konfekci. A jiná alternativa by je ani ve snu nenapadla. Jsou tu ovšem ženy, které i když se snaží o to splynout s davem a nepoutat na sebe pozornost, tak se jim to nakonec stejně nepodaří a vyžadují i u kabelek jedinečnost a souznění s jejich osobností, tak jako u všeho a všech, čím a kým se v životě obklopují. Nedokážou se nasoukat do zaběhlého, okoukaného mustru. Potřebují vnímat, že věci mají energii, duši, příběh stejně jako ony samy. A zároveň si nepotřebují život uměle ozvláštňovat. Říká se, jaký pán, takový krám. Zdá se, že i takto banální záležitost, jako je vztah ke kabelce a dalším materiálním věcem, poukazuje na to, jací jsme a jaké máme vztahy. Na jedno použití? Až dosloužím, chci do sběru? Neopouštěj staré známé pro nové? I když nejde o život, odráží se v těchto maličkostech náš životní postoj a naše osobnost.

Nika 77 (* 1977)

DJka, designérka, příležitostná publicistka. Vlastním jménem Veronika Kohoutová.

Od roku 1997 se věnuje dýdžejingu. Mimo jiné skládá elektronickou hudbu - podkresy pro webové stránky, módní přehlídky apod.

Pracuje v redakci techno.cz., kde píše většinou hudební recenze. Celkově ji baví technologie. 

Nestudovala nic, co by se týkalo módního oboru. Stále více času jí ale v poslední době zabírají právě její kabelky (od roku 2006).

Projet Galerie NE

Autor: Anna Ribanská
Foto: Alexander Dobrovodský

Obsah těchto webových stránek je zveřejněn pod licencí Creative Commons, typ BY, pokud není uvedeno jinak. Tato licence dovoluje uživatelům s obsahem těchto webových stránek dále pracovat a případně jej upravovat. Klikněte pro detaily: http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/