Živý region STRAKONICKO

Dlouholotetý basketbalový trenér ze Strakonic, Miroslav Vondřička byl 16. dubna oceněn na slavnostním zasedání českého klubu fair play. Pan Vodřička působil jako trenér ženské reprezentace, léta vedl prvoligové basketbalistky ze Strakonic, nyní se věnuje hlavně mláděži. Svou činností se snaží popularirovat basketbal. Rozhovor s ním vedl Jan Škrle.

Kdo pořádá ceny fair play a kde se to konalo?

Olympijský výbor v kongresovém centru pohybové mediciny, které mně zaujalo nevšední moderní stavbou.

Co říkáš svému ocenění ?

Když jsem byl původně otázán 1. dubna na mou adresu, tak jsem se domníval, že je to april, a když jsem dostal písemné pozvání tak mně napadlo v první chvíli, zda cenu fair play nedostávám za to, že jsem vždy připomínal soudcům snahu o objektivní rozhodování ...smích

To asi nebyl ten hlavní důvod?

To rozhodně ne. Oficielní sdělení říká, že cena mně byla udělena za celoživotní obětavou sportovní a trenérskou činnost. To mně logicky potěšilo, i když ještě kousek života, pokud budu mít sílu, bych chtěl pokračovat, takže ve slově celoživotní je ještě rezerva.

Kdo se zúčastnil ?

Předseda olympijského výboru J. Kejval, řada dalších osobností z ministerstva školství, oceněná Kateřina Emons (té jsem doporučil další rozšíření rodiny), lyžařka Květa Pecková-Jeriová, kardiochirurg Doc. Pirk (mně předávali cenu tito dva). Mezi oceněnými byl cyklista J. Smolík, plzeňský hokejista T. Slovák, anebo dakarský motocyklista Babiška. Ale také se zúčastnila naše bývalá hráčka L. Szutáková, cyklista J. Daler, bývalý rozhodčí z Č.Budějovic Bünter, Jiří Krauskopf, který je jednou s z duší historie jihočeských olympioniků, i když z jaké funkce tam byli, nevím. Byl tam také herec Čenský, kterého jsem se ptal, když přišel do našeho diskusního kroužku, že jej znám od vidění, ale nevím do kterého sportu jej mám zařadit. Já jsem herec, zněla odpověď, tak jsem se trochu zastyděl, přijal to se smíchem.

Co Tě ještě zaujalo?

Jedna vyznamenaná paní učitelka za mnou přišla, že její dcera byla u nás na kempu, zda je ještě pořádáme a že na mně vzpomíná, to byla pro mě cena navíc. Příjemný byl rozhovor s paní Jeriovou na téma, že tvrdé podmínky života pomáhají sportovcům i lidem k úspěchům.  Ona jako mladá musela doma dojit krávy a pracovat u svých rodičů na statku, tak jsme si rozuměli. Na závěr přednesl pan Čenský povídku, která končila tím, že cena každé obyčejné i nenápadné věci stoupá s tím, jak s ní kdo pracuje, umí jí dát duši, a s jakou láskou se jí věnuje. Byla to, řekl bych, poučná i krásná tečka. A na konec při rautu jsem nenašel polévku a stěžoval si Dalerovi, který to okomentoval slovy, to je hrozné, oni tu nemají grunt. Potěšil mně znalostí.