Živý region STRAKONICKO

Rozhovor s výtvarným umělcem a pedagogem Tomášem Vaňkem o pobytu Ateliéru intermédia 3 pražské Akademie výtvarných umění ve Strakonicích.

Studenti Tomáše Vaňka a jeho asistenta Jiřího Skály byli pozváni iniciativou Oživme si Strakonice na společný týdenní pobyt ve městě. Proběh v prosinci a Vaněk jeho cíle charakterizoval jako sledování „možnosti či nemožnosti sociálního sdílení a spolupráce“. Oživme si Strakonice usilují o vyvolání většího zájmu o veřejný prostor města a společenskou debatu o identity Strakonic a  jeho obyvatel. Organizují kulturní události, workshopy a přednášky. Loni stáli také za přesunutím druhého dne Festivalu performance 3D Super Food z Prahy před strakonický Kaufland.

Korespondeční rozhovor s Vaňkem vznikl vzápětí po mé návštěvě Strakonic jako materiál ke článku pro nejbližší lednové vydání časopisu Nový prostor.     

Čím tě přitahoval ateliérový pobyt ve Strakonicích?
Především možností, být se všemi studenty pohromadě jinde než ve školním ateliéru, mít určitý důvod pro to někam odjet a něčím se tam zabývat. Zjistit, jak studenti budou na danou výzvu reagovat, jak se budeme jako skupina chovat, jak pracovat, jak reagovat na úplně či zdánlivě cizí problémy...

Co jsi o něm pověděl studentům a k čemu jsi je vyzval?
Dlouho jsem studentům připomínal, že do Strakonic pojedeme na pozvání Jana Freiberga ze sdružení Oživme si Strakonice. Velmi zběžně jsem jim popisoval jaké aktivity sdružení vyvíjí, jaké akce již organizovali, ale hlavní, společná debata se rozjela až po pozvání Honzy do našeho ateliéru, aby nám sdružení pečlivěji představil a řekl nám co si od naší přítomnosti ve Strakonicích představuje a očekává.

Po jeho prezentaci došlo k paradoxní situaci, několik studentek a studentů vnímalo Honzovu prezentaci depresivně, že ve Strakonicích je všechno špatně, že se tam dějí hrozný věci...

Vystrašil je, ptali se jestli má cenu tam vůbec jezdit, co tam, za takovéto situace máme a můžeme vůbec dělat? Velmi citlivě jsme všichni začali vnímat samotný akt pozvání, hodně jsme diskutovali o tom co znamená být hostem, jaký druh arogance vytváří situace, ve které jsou pozváni studenti a pedagogové AVU do Strakonic, aby jim říkali své názory a rady jak vidí veřejný prostor města, sochy a umění ve městě. Všech se dotýkala představa, že Pražáci přijedou radit a kecat do věcí Strakoničákům.

Abychom zklidnili situaci, dohodli jsme se, že do Strakonic pojedeme na „návštěvu“, podívat se jak to tam vypadá, prozkoumat atmosféru, potkat se s lidmi, pobýt pět dní, nasávat, zapisovat si, vyptávat se a pak se uvidí. Plán byl jednoduchý, nevymýšlet, nerealizovat žádný workshop ani akci, reakci, dokud nepřijde jasný nápad jak se hostitelům revanžovat, jak pro ně cosi funkčního odpracovat.

Do Strakonic nás jelo celkem osmnáct, tedy opravdu početná výprava. Hodně silná a výživná byla večerní debata „Líná Pecha Kucha“ s místními, kde jsme se mi, jako ateliér představili a popsali čím se zabýváme, Honza představil znovu sdružení, sdružení kolem Art Wall svoje aktivity, městský architekt představil realizace ve veřejném prostoru a jeho názory s tím spojené, městský zahradník nám udělal prezentaci jak zdobí město květinami, místní nadšenec nám naložil úvahu o energetických křižovatkách na zeměkouli, přesunu těles na magnetickém polštáři a názor, že z marazmu nás vyvede jen nová elita... plus další příspěvky. Celý večer trval asi čtyři hodiny, a snažili jsme se naslouchat co Strakoničáci říkají, jak to říkají a reagovat na to. Občas to bylo hodně konfrontační, hlavně když se možná revitalizace parku dala do souvislosti s cikány, kteří park okupují, to studenty dost podráždilo, také odkaz na příchod nové elity, která nás vyvede s dnešního marasmu nás všechny dost podráždil a na pána jsme se vrhli a málem z něho nic nezbylo... Byl to velmi obskurní večer, měl ale svojí šťávu, myslím, že o něm budeme ještě dlouho vyprávět. Zajímavý bylo i to, že po debatě v hospodě, mi jeden místňák řekl, že jsme byli příliš hodný a vstřícný.  Zaskočilo mě zjištění, že si představoval, že budeme razantnější a možná arogantnější a že za ně cosi vyřešíme. To co my jsme nechtěli, on vlastně požadoval.

Vlastně tento debatní večer, který byl hned v den našeho příjezdu do Strakonic, byl hlavní událostí celého našeho pobytu, tedy až na mojí zlomenou nohu na konci našeho pobytu :) zbytek dnů jsme šmejdili po Strakonicích, navštěvovali expozice, komendy, opuštěné budovy, funkční továrny, hospody, kino, cukrárny, sochy, sídliště, Pragrův obytný komplex, parky, Art wall, supermarkety...

Jaké první reakce pobyt vyvolával?
Popsal jsem to již výše. Snažili jsme se neflákat, Honza pro nás připravil spoustu setkání, několikadenní program. Mimo to jsme se snažili prostudovat skripta Bohuslava Blažka, Interaktivní metody pro Školu obnovy venkova : Část II. Manuál herních technik, 1997. Tyto herní techniky jsou velmi zajímavé, přemýšleli jsme o jejich užití pro určitý druh výzkumu, ale vyžaduje si to opravdu precizní přípravu všech zainteresovaných, či pozvaných stran. 

Jinak celkem zásadní pocit, po prvním dnu pobytu, byl pocit po požadavku od-infikování se kritickým pohledem místních aktivistů, potřebovali jsme uvidět město po svém, bez předpojatosti, bez seznamu míst a věcí, které jsou ve Strakonicích špatně. To nám zabralo také dost času a myslím, že se nám to úplně nepodařilo.

Vzhledem k tvé umělecké praxi jsi zvyklý na práci s veřejným prostorem. Není to ale zaměření vašeho ateliéru. Chceš spoluprací vašich studentů s Oživme si Strakonice obrátit jejich pozornost k možnostem koexistence současného umění s „veřejný prostorem“(ať už si tento výraz vykládáme jakkoli)?
Toto nebyl můj záměr. Nejde mi o to udělat z „umění ve veřejném prostoru“ žánr. Někteří studenti s veřejným prostorem pracují, veřejný prostor je jeden z možných prostorů a chci, aby to studenti takto vnímali, zkoumali ho a prověřovali. Mnohem víc mě zajímala konkrétní situace možnosti, nemožnosti sociálního sdílení, spolupráce, samotný fenomén přechodu z netečnosti ke konkrétním činům, akcím. Celá situace pozvání mě zajímá s pohledu výuky, rozebrání a definování pozice umělce vůči jeho samotě, vůči společnosti - k jeho samotě a k jeho společnosti, zjistit co znamená být angažovaný, co si tato pozice nárokuje, prostě na čas opustit syntetické prostředí akademické půdy a jít do zkušenosti, soužití s reálným prostředím našeho současného světa.

Jak hodnotíš dosavadní aktivity Oživme si Strakonice?
Osobně jim velice fandím, stejně tak sdružení Strakonice sobě i Art Wall Strakonice. Během našeho pobytu ve Strakonicích mě napadlo k těmto aktivitám několik postřehů. Pokud chtějí opravdu cosi změnit, musí pracovat mnohem intenzivněji a koncepčněji. Ve svých zájmových aktivitách můžou pracovat sami za sebe, v politických aktivitách by se měli sjednotit a aktivně tlačit a komunikovat s magistrátem. Položil jsem Honzovi otázku jestli Oživme si Strakonice chodí na jednání s úředníky magistrátu, jestli chodí na magistrát a žádají je o to, aby s nimi jednali, povídali si, něco společně řešili? Honza odpověděl, že je stále zvou na své akce, ale oni nikdy nepřijdou. Tady mám pocit, že je něco zanedbané, nedotažené, sdružení se musí sjednotit a musí chtít jednat s magistrátem na magistrátu. Takto mi stále připadá z části alibistické, chodit kolem a nejít do středu věci.

Během setkání s vašimi studenty ve Strakonicích jsem zjišťoval, že pociťují jako předčasné zkoušet odpovídat na hlavní otázku, jak mohou umělecky reagovat na navštívené město. Spíš vznikaly nové otázky. V čem ty osobně vidíš největší úskalí, které před vámi stojí?
Právě ve vzdálenosti problému. Najít způsob jak mluvit o tom jestli se nás to týká či netýká. Najít funkční způsob jak „oživit Strakonice“, najít způsob jak se spojit s místními, jak s nimi spolupracovat. Pár studentů opravdu něco chce ve Strakonicích dělat, mají malé nápady a vůli, situace je zaujala. Jenže jsme zatím neměli čas společně celý pobyt prodiskutovat a zhodnotit. Byli jsme ve Strakonicích před vánoci, vrátili jsme se na AVU do vánočních oslav a hned byly zimní prázdniny. Plánujeme v první polovině ledna se celému pobytu věnovat, dát dohromady veškerý materiál, který jsme tam pořídily, fotky, zápisky, dojmy, nápady, kritiky... Stále počítáme s tím, že do Strakonic ještě pojedeme, tentokrát s konkrétně připraveným konceptem něco risknout.

Jaké nové otázky ti osobně přijdou zajímavé?
Co můžu udělat pro město ve kterém nebydlím? Které města to dělají dobře? Proč se Strakonice prezentují fiktivní postavou. Je tato fikce silnější než reál? Proč se města schovávají za maskoty? Neměly by si města najímat specialisty na tvorbu, definici vlastní identity? Ideální je, když má město své umělce.

Co chceš v této věci podniknout v nejbližší době?
Jak jsem psal výše, udělat společné sezení ateliéru a probrat pobyt ve Strakonicích. Spoléhám na to, že se vzájemně zaúkolujeme, co je třeba odpracovat, definovat pro další návštěvu Strakonic.

_____________________________________________________________

Text: Jiří Ptáček - novinář, blogger, kurátor Fotograf gallery 

Blog: jiriptacek.blogspot.cz

Fotografie: Ateliér intermédia 3, AVU Praha