Živý region STRAKONICKO

Za svobodna Reinischová, r.n. 1972 má sportovní geny po tatínkovi, který byl výborným fotbalistou. Za strakonické žákyně dala 164 bodů, za dorostenky 797 a za ženy 864. Bodově se řadí ve všech kategoriích do horní poloviny historických tabulek střelců, ale její hlavní zbraní ve hře byla především schopnost rozehrávat a řídit tým.

Byla ve všech týmech výraznou oporou a také byla v týmu, který v roce 1993 postoupil do první ligy. To vše zvládla, i když měla chvílemi výpadky pro zranění. Vždy ji navíc zdobila skromnost, vzorná spolupráce a obětavost pro tým.

Také její manželství navazuje na sportovní tradici, manžel Ivan hrál vodní polo a navíc si přibalil do svých koníčků lezení po skalách, oboustranné pochopení je podmínkou pro její trenérskou snahu. Se stejnou duší, kterou prokazovala ve hře se pustila do trénování dětí.

Na tomto poli dosáhla se svými minitýmy řady úspěchů. Po celé řadě výher v oblastním přeboru, tak jen z posledních sezon přivezla bronzové a stříbrné medalie z celostátních festivalů ČR, stejně jako druhé místo ZŠ FLČ na přeborech základních škol z celé ČR mluví za komentáře.

To jsou určitě mimořádné úspěchy, které zaslouží uznání, ale jsou skutečně jen tou pověstnou kapičkou. Radka má svůj výrazný, dá se říci největší, podíl na všech úspěších, které Strakonice v průběhu posledních let s mládeží získaly. Neboť v prvních krůčcích dětí na palubovku sehrála hlavní roli, ona je přivedla na palubovku, obětovala se jim po všech stránkách, motivovala je, učila.

Navíc díky její snaze mohla hrát také béčka miniděti v oblastním přeboru. To jen potvrzuje široký záběr a zapálenou duši pro práci s dětmi. Její podíl je nedoceněný, není viditelný, ale je základní. Pod jejíma rukama začínala celá řada dnešních žaček, stejně jako dorostenek.

Její obětavost a snahu také potvrzuje, že v současné školské lize má ZŠ FLČ jako jediná škola dva týmy. Zní to až neuvěřitelně, ale v současné době bychom bez Radky nemohli obsadit všechny dostupné soutěže mládeže, od nejmladších mini až po juniorky. Navíc jí stále zdobí skromnost, ochota ke spolupráci, snaha o pochopení, nehraje si na důležitou a při tom nejdůležitější je. Je skutečným naším neviditelným motorem a také vzorem všem trenérům.

Text Miroslav Vondřička

Foto Jan Škrle